O přístupu ke studiu

Práce během studia JE velice špatný nápad (nejedná-li se o záměrné přerušení školy za účelem poznání praxe). Studium je jedinečné období v životě, které se neopakuje. Studenti mají v tu dobu otevřenou hlavu a sají jako houba (ať si to uvědomují, či ne), měli by se soustředit právě a jen na toto. Pozoruji, že soustředěnost je to hlavní, co studentům chybí. Nevědí, jak moc si ubližují.
via komentář Michala Kuzemenského k článku na ag-ent.blogspot.com

Po dostudování bakaláře tak nějak napůl s praxí cítím, že jsem o hodně přišel. Kvůli souběžné práci jsem neměl dostatek času na to, abych dokázal dotahovat projekty do konečného stavu a abych se dokázal účastnit některého z hromady zajímavých dobrovolných projektů.

Příkladem prvního budiž projekt do Modelování a simulací, který jsme se spolužákem vymýšleli asi týden, až jsme kvůli nedostatku času museli změnit téma na jiné, jednoznačně zadané, které jsme za dva dny splácali. Prvotní téma bylo namodelování a simulace něčeho z našeho okolí. Od nápadů jako simulace různých nastavení výtahů, přes "klasické" simulace obsluhy zákazníků v obchodě, jsme došli až k simulaci chování uživatelů ve webové aplikaci při změně uživatelského rozhraní. Ani jeden ze zmíněných nápadů jsme ale nemohli realizovat kvůli nedostatku času. Přitom by nám daly mnohem víc než "tupé" naprogramování spojitého simulátoru.

K druhému uvedu jen projekt ing.race – http://ingrace.cz/ – který mě vždy strašně fascinoval, ale nikdy jsem se ho nezúčastnil kvůli nedostatku času.

Magistra chci studovat naplno. Na škole, na které bude chtít stejným způsobem studovat většina spolužáků. Tak.

Filed under  //  Studium  
Posted

Travelling, den I

Z programu Work & Travel jsme v pátek dokončili tu část "Work" a včerejškem započali část "Travel". A to hned z ostra.

Ještě ráno byl plán vyrazit do Las Vegas a po cestě omrknout Palm Springs (známé lanovkou do stanice v 2 500 metrech) a Joshua Tree National Park (poušť, skály, kaktusy, poušť, poušť). Jenže jsme těsně před odjezdem mluvili s týpkem z Maine, který zrovna opouštěl Kalifornii, a ten se nám svěřil, že by strašně rád viděl Sequoia National Park a že to určitě je po cestě do Las Vegas. Nechali jsme se jeho eufórií strhnout a něco před polednem se do Sequoia Parku vydali.

O pět hodin později jsme stáli na semaforu pod parkem a shledávali, že park nejen není po cestě, ale navíc je to z něho do Las Vegas dál než z Los Angeles. Na velmi letmý pohled je park nádherný. Obrovské červené sekvoje, hromada cest a dobré zázemí. Náš letmý pohled spočíval v krátké procházce k nejobjemnějšímu stromu světa (ale pozor, ne nejvyššímu, ani ne nejširšímu, ani ne nejstaršímu), Generálu Shermanovi. Stihli jsme udělat pár fotek, odehnali pocit povrchnosti, zahlédli dva černé huňáče a po půl hodině už frčeli dolů z hor s jasným cílem. Vegas.

Cesta trvala dalších asi šest hodin, kdy ta poslední část sestávala z orientačních pokynů "rovně 120 mil, pak doleva a za dalších 140 mil jsme tam". Kolem druhé hodiny ranní jsme tak dorazili do objednaného hotelu a s díky přijali pokoj.

Poučení z prvního dne? Ač to všechno vypadá na mapě strašně blízko, je to K******Y daleko.

(download)

Fotky:

  1. Naše půjčená kára, Chrysler Sebring.
  2. Po cestě do Sequoia parku
  3. ""
  4. Pata Generála Shermana v poměru ke člověku.
  5. Ze Sequoia parku
  6. ""
  7. Výhled z hotelového pokoje na Strip.
  8. ""

 

 

Filed under  //  Los Angeles  
Posted

University of California Los Angeles

Je středa, půl třetí ráno. Asi hodina po tom, co jsme se vrátili z dalšího úžasného večera. (Po pátečním strhujícím karaoke, sobotní šílené Hermose a nedělních epických Dodgers mi fakt už začínají chybět adjektiva, kterými bych mohl všechny ty zážitky označit.) Byli jsme s Mingem na prescreeningu Real steel a pak nás vzal do své alma mater, UCLA. Říkám si jen... Proč až teď?!

Zážitek ve mě asi rezonuje kvůli tomu, že zrovna v pondělí začal zimní semestr na FIT v Brně a mám školy plnou hlavu. Přihlásil jsem se na magistra na FIT i přesto, že mi chybí motivace do studia jít naplno. Proč? Protože mi chybí zapálení od přednášejících a protože se studium magistra od bakaláře nějak extra neliší. Jediné, na co se vlastně teď těším, je Psychologie osobnosti a Robotika. Anyway...

UCLA kampus je obrovský. Asi jako centrum Brna, možná ještě o kus větší. A je plný fakult, sportovišť, knihoven, parků, kolejí, kin, koncertních hal, ... prostě všeho, na co si vzpomenete. Je to město samo pro sebe (UCLA má dokonce i vlastní ZIP kód), které je plné studentů. Všechny fakulty jsou tak blízko, že se dá přebíhat z architektonických přednášek na ty o kvantové fyzice a z nich třeba dál na psychologické. A díky velikosti univerzity se v "městečku" pořád něco děje. Jen během naší návštěvy v deset večer jsme byli na diskuzi s Michaelem Moorem a vkrádali se na freshman party. Ta rozmanitost je něco, co mě na UCLA neuvěřitelně láká (a na FITu chybí).

Upřímně? Přijde mi škoda "plýtvat" svá studijní léta na FITu, když je tolik příležitostí vyjet do USA. Minimálně UCLA za to stojí. Teda aspoň na první pohled.

Filed under  //  Los Angeles   Studium  
Posted

České okénko

Lhal bych, kdybych prohlásil, že mi nechybí nějakej ten dlabanec z Čech. Trochu jsme si proto tu naši gastronomii přiblížili.

V Torrance je restaurace, kterou vlastní česká rodina a vaří klasiku: guláš, svíčkovou, kuře na paprice, knedlo vepřo zelo a podobné. Zina's restaurant http://netbuys.com/zinas/. Těšili jsme se, že uslyšíme nějaký nový českoamerický příběh, ale nezastihli jsme v restauraci nikoho z Čech. Jídlo a Czechvar nám naservírovali místní a … nebylo to vůbec špatné. Buď jsem zapomněl, jak chutná svíčková, nebo mají v Zina's fakt dobré knowhow.

(download)

Druhým přiblížením byl náš příspěvek na chinese dumpling party. Nápad udělat plněný ovocný knedlíky se zdál na první pohled super. Ale byl super jen do té chvíle, než jsme se rozhodli, že určitě musí být s mákem. V korejském supermarketu jsme mák nenašli vůbec (za to koupili hromadu sušených řas) a v americkém jen malé předražené balení. Balení máku, kterej navíc potřeboval pomlít a Ming k tomu účelu našel jen megamalej mlýnek na koření, kterej za večer dokázal při mletí asi 50 gramů máku vyčerpat mě i Honzu. Na párty jsme sice dorazili o dvě hodiny později, ale výsledek za to stál. Co myslíte?

C360_2011-09-02_20-37-55_org

Filed under  //  Los Angeles  
Posted

Srpnový víkend 1/2

Určitě znáte ten pocit, když se necháte unášet událostmi a soustředíte se jen a pouze na věci, které vás v tu chvíli obklopují. Pocit, kdy neřešíte, co se stalo včera nebo co vás čeká v příštích dnech, protože jste ponořeni do přítomných aktivit. Osobně si ten stav uvědomím teprve až zpětně, po nějaké době, a dojde mi, jak to bylo super. A zrovna před pár dny jsem si uvědomil, že předminulý víkend byl přesně jeden z těch případů.

Pátek 8/19

Začalo to sportovně, v pátek ráno ve Stoney Point. S Davidem a jeho kamarádem Johnem Grantem jsme se vyhrabali až na samotný vrchol kopce a lezli různé variace na dvou větších stěnách. Konkrétně na jednu cestu budu vzpomínat dlouho, protože jsme na ní dokázali strávit asi půl hodiny. Tvořila ji velká diagonální vločka, která se dala držet jen zespodu, a bylo z ní nutný víceméně skočit na další chyt. Navíc bez pořádných stupů. David se ukázal jako nejzdatnější a jediný cestu zvládl. Podkrkonoší a trénink v Adršpachu se holt pozná :) Doufám, že někde zveřejní fotky, protože bylo nádherně a příležitosti k focení fakt nechyběly.

Pátky nikdy nebyly pracovně zrovna moc efektivní. Ani můj nebyl, když jsme se s Davidem vrátili zpět do kanceláře kolem druhé a ve tři Honzu a mě vyzvedával Ming s cílem West Hollywood. Stihl jsem odložit všechny úkoly na pondělí a vydat se na sever. Plán na večer byl jasný. Farmers market, Jazz v LACMA a večeře s Martym. Základní rámec jsme dodrželi a navrch přidali návštěvu baru Abbey.

Farmers market je část West Hollywoodu hrající si na Evropu. A jsou to pak evropani, kteří si jej chodí nejčastěji prohlédnout. Nechyběla velká pěší zóna, tramvaj ani pseudobarokní budovy. Asi bych si tu návštěvu i užil, kdyby před jedním z fashion obchodů nestál model bez trička, kterej by dokázal bradavkama louskat ořechy a kterej by mi nepřipomínal, že už jsem dlouho nebyl na frisbee. Skočili jsme aspoň pro víno, jahody a francouzský sýr a popojeli k LACMA.

Pa_farmers_market

LACMA (Los Angeles County Museum of Art) je obrovský komplex muzejí nacházející se na Wilshire Boulevard (nejfrekventovanější ulice z Downtownu do Beverly Hills). Co jsem zatím měl možnost vidět, tak byla LACMA rozhodně největší z muzejí v LA. Na jednom z otevřených prostranství tam v pátek večer hrála jazzová kapela a na přilehlých travnících posedávaly desítky lidí a piknikovaly. Na chvíli jsme se ke skupinové ignoraci zákona o pití alkoholu na veřejnosti přidali, mrkli na ikonickou instalaci z městkých lamp a popojeli dál do West Hollywoodu. Mimochodem, v USA je jediné místo, kde se dá pít alkohol na veřejnosti. Las Vegas.

(download)

Posledním bodem plánovaného programu byla večeře s Martym, Mingovým kamarádem ze San Francisca. Ačkoliv jsme na vstup do brazilské restaurace čekali víc než hodinu, čas utekl rychle, když nám Marty vykládal své čerstvé zážitky z návštěvy Švédska a Německa. Prvním silným byl prý let se společností Ryan Air, která umí dát sousloví „levné letenky“ vlastní význam. Zkonstatovali jsme, že už jim k „dokonalosti“ chybí jen zavést letadla s místama ke stání. Druhým silným pak návštěva hospody v Německu, kde po několika hodinách objednávání nevěřili, že mají platit tak málo, a objednali všechno ještě jednou. Třetí zážitek, který si pamatuju, bylo podivení nad přístupem číšníků a číšnic v Německu, kde se museli o jejich pozornost hlásit.

Vrcholem pátku se nakonec stala akce neplánovaná: návštěva baru Abbey hned naproti brazilské restauraci. Fakt, že se Abbey za posledních 15 let proměnila z útulné kavárny na obrovský bar o rozloze 16 tisíc čtverečních stop, by v normálních podmínkách byla dostatečná motivace pro vstup. Abbey se ale nachází ve West Hollywoodu, v centru lidí se sexualitou obrácenou do vlastních řad, a odpovídá tomu i jeho zaměření. Abbey je gay bar. Takovému zážitku jsme neodolali.

Nebyla to ale žádná Modrá ústřice. Poměr pohlaví se nijak extrémně nelišil od běžného baru, jen tanec na pódiu obstarávali muži místo slečen. A to jen v trenkách, aby bylo za co dávat tipy. Že to je nechutný? Jako upřímně... Ten kdo vybíral ty borce neměl vůbec špatnej vkus ;) Těsně před odchodem Honza ještě stihl empiricky ověřit onen gay přívlastek, když s ním začali dva amíci flirtovat. To už jsme ale byli na cestě ven a odjeli nočním městem zpět domů.

(download)

To be continued...

Filed under  //  Lezení   Los Angeles   Shipito  

Stoney Point a první check

Frisbee, které jsem si tu našel k fyzickému sebeničení, má jednu obrovskou nevýhodu. Je v neděli dopoledne. A z posledních třech nedělí jsem kvůli zápasu dokázal v osm vstát... no, řekněme, že jsem se o to aspoň jednou pokusil. David mi ale už čtyřikrát nabídl dostatečnou alternativu. Bouldering.

Ještě když byli u Davida na návštěvě jeho kamarádi z Čech, Romana a Honza, byli jsme na výletě v San Jacinto. Strávili jsme na boulderech několik hodin a dosáhli asi jen totálního vyčerpání. Víc ne, protože to co jsme vylezli nemělo ani stanovenou obtížnost. Místo bylo pěkné, ale ne tak, abych tam dokázal jezdit často.

Stále s Romanou a Honzou jsme ale po několika dnech navštívili i Stoney Point. Byl to úžas. Oproti žulovému San Jacintu je to pískovec a lezitelných boulderů má neuvěřitelné množství. Bydlet někde poblíž, zaběhnu si každej večer na pár „vénulek“ jen pro pobavení. Nemám vůbec přehled, jak se dá bouldrovat na Moravě, ale pokud je u nás něco podobnýho, tak mě prosímvás profackujte a pošlete odkaz. Jako Betonka je fajn, ale šutr, písek, magnézko a pot je návyková kombinace.

Boulder1
 Boulder 1 ve Stoney Point

Nemusím asi dodávat, že jsme se do Stoney Point vrátili ještě jednou a zdolali dokonce i pár V1. A taky, že se tam zítra chystáme znova. Bohužel naposled, protože David odjíždí do Portlandu a já se lézt sám nevydám. Nic to ale nemění na tom, že je Stoney Point nejlepším místem, jaké jsem kdy pro bouldering viděl. Cest je tam tolik, že jsem ještě ani celou příručku s jejich seznamem nebyl schopnej pročíst.

David má na svém webu moc pěkné fotky a taky poznámky z našeho snažení, doporučuju:


Protože se mě často někdo ptá, jak pracujeme na checklistu, tak hrdě poznamenávám, že za sebou máme první odškrtnutí. A to číslo 14 – Buena Vista Lounge. A co je na ní tak zvláštního? Nejlíp to asi vystihl Ming: „To už jsem tak opilej, nebo se ta restaurace točí?“.

Buena Vista Lounge je restaurace a bar v posledním patře hotelu Bonaventure v Downtownu. Má kruhový tvar a celá se otačí s rychlostí jedné otáčky za hodinu. Je prosklená a nabízí pohledy na Downtown LA a přihlehlá města. Prosklené jsou i výtahy, o kterých se nejčastěji mluví ve spojitosti s Arnoldem a jeho scénkou s koněm. Tou policejní, samozřejmě. Jo a ještě jedna zvláštnost. Po dopití drinku je sklenička s názvem restaurace vaše.

Arnoldova scénka s koněm

Filed under  //  Lezení   Los Angeles  
Posted

Životní náklady v LA

Při chystání se na internship mně osobně chyběla informace s jakým reálným rozpočtem se dá v LA žít. Ačkoliv jsme věděli, kolik průměrně stojí jedno teplé jídlo a kolik nás bude stát nájem, zbylé náklady jako třeba doprava nebo víkendová povyražení jsme odhadnout nedokázali.

Zkusil jsem tedy své náklady zaznamenávat. Dělím je na nezbytné, zbytné a nájem. Do nezbytných zahrnuji jídlo (minimálně jedno teplé denně), dopravu a drogerii všeho druhu. Zbytné náklady vyjadřují vstupy do klubů a drinky alespoň jednou za víkend, jednou za čas vstup do kina a jinak oblečení, knihy, mobil, atp. Nájem platíme za jeden obrovský pokoj, který s Honzou sdílíme a platíme každý $600 měsíčně. Oba máme svou dvoupostel a pak prostor s gaučema, stolem, barem a malým koupelno-koutkem. V domě je pak všechno, co k bydlení potřebujeme – kuchyň, pračka, sušička, koupelna. Navíc velký bazén a náš skvělý domácí Ming. Mimochodem, Ming je typickým příkladem linchpina (ale o tom někdy později).

Věřím, že ty data někomu, kdo se v budoucnu ocitne v mé situaci, mohou pomoct. Interpretaci nechávám na vás.

Průměrné týdenní náklady:

  • nezbytné: $130
  • zbytné: $81
  • nájem: $150

Ještě je vhodné poznamenat, že nás často David nebo Ming někam vezou za své náklady. My jsme jim za to vděční. Vy asi nebudete, protože to zkresluje data :)

 

Filed under  //  Los Angeles  
Posted

Checklist

  1. Venice broadwalk + Santa Monica
  2. Malibu
  3. San Diego (Sea world)
  4. Long Beach (Queen Mary)
  5. Universal Studios
  6. Sequoia park
  7. Las Vegas
  8. Grand Canyon + Hoover Dam
  9. Yosemite national park
  10. Hollywood sign hike
  11. San Francisco
  12. Yellowstone national park
  13. Palos Verdes
  14. Bona Vista Lounge
  15. Getty Center (and Getty Villa)
  16. Baseball na stadecu Angels
  17. Basketbal ve Staples centru
  18. Griffith Observatory
  19. Catalina Island

Na 17 19 zážitků máme ještě 74 dní. Schválně, co dojde dřív?


EDIT (3.8.): 

 a náš domácí doporučil Catalina Island.

Filed under  //  Los Angeles  
Posted

Trasa na běhání

Našel jsem svou trasu na běhání. Ačkoliv to může znít triviálně, mám z toho obrovskou radost. Nejsem ten typ, co by džogoval každý ráno nebo běhal do práce. Po ránu bych se bál, že mě někde na přechodu v polospánku srazí auto. A cestou do práce odmítám sportovat, pokud se pak nemůžu osprchovat. Zatím jsem nepotřeboval, aby někdo z mých kolegů musel trpět. Běh beru jako jakousi formu meditace.

Je strašně osvobozující si jen tak vyběhnout a nevnímat na nic jiného než cestu a vlastní tělo. Zkoušet, jak reaguje na rychlost, sklon cesty, povrch. A pak držet tepovku na stejné úrovni i přes všechny kopce a překážky. Všechny myšlenky jdou na těch pár desítek minut pryč a po návratu se s prázdnou hlavou  a množstvím endorfinů cítím úžasně osvěžen. Jenže to vyžaduje vhodnou trasu.

Moje trasa na běhání musí být dostatečně dlouhá, co nejméně interferující s civilizací a jednoduše dostupná. Což jsou v LA parametry prakticky nesplnitelné. Kdekoli ve městě je semafor minimálně každou míli, ať běžíte jakýmkoli směrem; na pláži je hromada lidí; a nejbližší trail je... daleko. Zkoušel jsem se inspirovat trasama běžců z dailymile. Na běhání po Pacific Coast Highway, silnici v našem okolí s největším provozem, nebo ve výběhu atletických stadionů a parků mě fakt neláká nic. Mapy Googlu se ukázaly být lepším zdrojem a našel jsem na nich jakousi cestu vedoucí skoro od nás až na pláž (to nejvýrazněji zelené vedoucí kolmo od pláže).

Dneska jsem tuhle stezku vyzkoušel a má všechno. Lépe řečeno, nemá jezdící auta, semafory, moc lidí. Přes nadšení jsem ani nevnímal čas a po cestě zpátky zatměl. Oblast Palos Verdes je na ztracení ideální. Všechny ulice tam vypadaj stejně, nemají veřejný osvětlení a každej druhej má na předzahrádce povzbuzující značku „Private property. Violators may expect armed response.“. Nakonec ale i tenhle, vlastně skoro hollywoodskej příběh, má ale svůj happyend. Klíčová ulice Via Valmonte mi díkybohu utkvěla v paměti a domů jsem se dostal.

Nálezem jsem tak překonal další problém, který mi na pobytu tady oproti ČR vadil. Už mi jich moc nezbývá ;)

Mimochodem, o běhu jako formě meditace píše pěkně Leo Babauta na zenhabits.com.

(download)

Filed under  //  Los Angeles  
Posted

Měsíc a den

Dnes je to měsíc a jeden den, co jsme přiletěli do LA. Je to taky den, kdy Honza pozměnil své tvrzení z nepříliš šťastného „budeme tu ještě 79 dní“ na aktuálně šťastnější „budeme tu už jen 79 dní“. A navíc je to den, kdy jsme byli poprvé na boulderu ve Stoney Point.

Takhle je to pořád. Jeden akční den střídá druhý a když si mám po večerech vybrat mezi napsáním dalšího postu a spánkem, volím druhé. Dobrý kafe totiž nikde po cestě do práce není.

Tahle situace vyústila v dnešní zápisek, shrnující asi dva týdny dění po Dnu nezávislosti.

Ten jsme oslavili ve společnosti lidí ze Shipita a Mandiných kamarádů v jejím domě. Oficiálním vrcholem večera byl ohňostroj na pláži, který by se měl ještě od Ignis Brunensis co učit. Mým neoficiálním pak historka jak David vysvětloval Mandinému spolubydlícímu Chrisovi, co je to diakritika. Chrisova odpověď „what did you said? Dicodycal?“ je nezapomenutelná.

O jednom víkendu jsme se namotivovali a vyrazili do Downtownu. Důležitý je zmínit, že té motivace bylo potřeba dost, protože cesta trvá hodinu a půl a navíc ty autobusy jezdí s dost dlouhými intervaly. Kuba to ale zařídil, když mi na FB postnul článek o výstavě v MOCA (Museum of Contemporary Arts), Art in the streets. Oběhli jsme teda klasiku (Grand Central Market, Walt Disney Concert Hall, Cathedral of Our Lady of the Angels), navíc Bradbury building, kde se točil Blade Runner, a vyrazili na výstavu. Jediné co mi na tom vadilo byl fakt, že nám do odjezdu posledního busu zbývala jen hodina a půl. Aspoň část s Banksym jsem si pořádně prohlédl – obdivuju jeho minimalismus v podání myšlenek. Díky Kubo!

(download)

Jen co jsme se vrátili z Downtownu nás oslovil domácí, Ming, jestli máme plán na večer. Neměli jsme, poddali jsme se. Zahradní párty s pokračováním v Hollywoodském klubu King-King a deep house do čtvrté hodiny ranní. Což je teda dost výjimka, většina klubu zavírá už ve dvě, aby všichni mohli ještě aspoň trochu střízliví dojet autem domů. Nechyběla řada lidí před vchodem s vyhazovačem, intermezza s brejkdencem, ani hromady opilých Hollywoodských slečen. Me likes!

Obr

Teď to asi musí vypadat, že tu vůbec nepracujem. Ale my se jako snažíme. Tak ještě dodatečně jednu pracovní. Prostředí vskutku americké!

Photo0098

Filed under  //  Los Angeles   Shipito  
Posted